Již v roce 1877 získal Erenst Verner z německého Siemensu patent na pohyblivou cívku podle Flemingova zákona levé ruky. V roce 1898 Sir Oliver Lodge ve Spojeném království dále vynalezl kuželový roh založený na principu telefonního mikrofonu. Je velmi podobný modernímu lesnímu rohu, který známe. Sir Lodge tomu říkal „řvoucí telefon“. Tento vynález však nebylo možné použít, protože triodovou elektronku vynalezl až v roce 1906 Lee De Forest a o několik let později se podařilo vyrobit použitelný zesilovač, takže kuželový roh se postupně prosadil až ve 30. letech 20. století. Dalším důvodem bylo v roce 1921 zavedení nových desek nahraných elektricky, které měly lepší dynamický rozsah (až 30 dB) než tradiční mechanicky nahrané desky, takže se lidé museli snažit vylepšit vlastnosti reproduktorů, aby odpovídaly. V roce 1923 se Bell Labs rozhodly vyvinout kompletní systém reprodukce hudby, včetně nových fonografů a reproduktorů, stereo nahrávání a MC kazet a metod stereo čipování, které byly vynalezeny v této vlně akcí. Velká zodpovědnost za vývoj reproduktorů leží na dvou inženýrech, CW Rice a EW Kellogg. Zařízení, které používali, bylo v té době nevídané, včetně 200-wattového elektronkového zesilovače, mnoha nahrávek pořízených samotnými Bell Labs a různých reproduktorů vyvinutých Bellovými laboratořemi v průběhu let – jako prototypy Lodge's Cone horn, komprimované vzduchové trychtýře s membránovými klapkami pro řízení průtoku stlačeného vzduchu, trychtýře s korónovým výbojem (dnes nazývané iontové měniče) a elektrostatické trychtýře.
Netrvalo dlouho a Rice a Kellogg si z mnoha stylů vybrali dva designy – kuželový a elektrostatický. Toto rozhodnutí rozdělilo směr vývoje reproduktoru na dva: tradiční a inovativní. Reproduktor s pohyblivou cívkou se vyvinul ze základu jazýčkového reproduktoru. Uprostřed prstencového magnetu je válcová cívka. Přední konec cívky je přímo upevněn na papírovém kuželu nebo membráně, ale zvukový proud prochází cívkou, magnetické pole se mění a cívka se mění. Bude se pohybovat tam a zpět a ovlivní to, že papírový kužel vydává zvuk. Na začátku nástupu reproduktoru s pohyblivou cívkou, protože síla permanentního magnetu se těžko srovnávala, se většinou používala elektromagnetická konstrukce a do magnetu byla navinuta další cívka, která generovala magnetické pole. Tento design je populární již 20 let. Elektromagnetické reproduktory však mají své vlastní problémy. Například stejnosměrný impuls procházející elektromagnetickou cívkou je náchylný k rušení střídavým proudem; a intenzita proudu elektromagnetické cívky se mění se zvukovým signálem, což způsobuje nové nestabilní faktory.
Během Velké hospodářské krize ve 30. letech zkrachovala Edison Phonograph Company a ostatní na tom nebyli o nic lépe. Reproduktory, které vyžadovaly zesilovače, nebyly populární. Starý fonograf Victorla byl populární až do druhé světové války. Po druhé světové válce se ekonomika rozjela, populární se stalo různé nové audio příslušenství a reproduktory kuželového typu byly opět tvrdě testovány. Během tohoto období, díky úspěšnému vývoji silných slitinových magnetů, byly reproduktory s pohyblivou cívkou změněny z elektromagnetických na permanentní magnety. Nedostatky minulosti byly smeteny. Kromě hustoty vynikají různé vlastnosti přírodních magnetů a pokročilé reproduktory využívají neodymové magnety). Aby bylo možné spolupracovat s příchodem LP a vývojem Hi-Fi systému, kuželové rohy hledají reformy v materiálech papírových kuželů. Běžné je vyrobit basový reproduktor ze silných a velkých materiálů a malá a tvrdá membrána se používá jako výškový reproduktor; nebo sestavte reproduktory různých velikostí do jednoho koaxiálního těla; před výškovým reproduktorem jsou také rohy, aby se staly výškovým reproduktorem se stlačeným rohem; Existují dokonce návrhy, které skrývají hornu výškového reproduktoru za basový kužel. V roce 1965 vynalezl Harbeth ze Spojeného království plastovou membránu pro vakuové tvarování (Bextrene), která byla významným vylepšením materiálu. Tento měkký, ale vysoký koeficient tlumení lze stále vidět na KEF a některých britských reproduktorech. Později Harbeth také vynalezl polypropylenovou plastovou membránu. Tento nový materiál má vyšší koeficient vnitřního tlumení a je lehčí a stále se používá v mnoha reproduktorech. Inženýři mají při navrhování reproduktorů dva směry myšlení: basové reproduktory hledají průlom v reproduktorech; výškové reproduktory jsou vylepšeny na jednotlivých jednotkách. Takže některé nové návrhy, které se objevily v této době, jsou téměř všechny výškové reproduktory. Zdařilejším provedením je elektrostatická houkačka. Výše zmíněné elektrostatické houkačky jsou experimentální houkačky Rice a Kellogg z Bell Labs. Jimi vyrobené elektrostatické houkačky jsou velké jako dveřní panel. S hypnotickými vlastnostmi majestátního zlatého monstra a žluklým zápachem prasečích střev a ozónu v laboratorním vzduchu by si oba vědci mohli představit „Frankenstein“ a Bellův „fonograf“ vyrobený z mrtvých uší. Ale poté, co to začalo znít, jeho krásný hlas a realistický zabarvení prostě všechny ohromily a pochopili, že přišla nová éra. Rice a Kellogg však při navrhování elektrostatických reproduktorů narazili na nepřekonatelný problém: k reprodukci kompletních basů byla potřeba obrovská membrána. V případě, že technologii bylo obtížné prorazit, musely Bell Labs přejít k vývoji kuželových reproduktorů. Tato stagnace způsobila, že elektrostatický klakson je již třicet let tichý. V roce 1947 byl mladý námořní důstojník Arthur Janszen pověřen vývojem nového sonarového detekčního zařízení, které vyžadovalo velmi přesné rohy. Janszen zjistil, že kuželová trubka není lineární, a tak se pokusil sestrojit elektrostatický zvukovod a nakreslil vodivou barvu na plastovou fólii jako membránu, což se ukázalo jako mimořádné z hlediska fáze a amplitudy. Janszen pokračoval ve svém výzkumu a zjistil, že izolace statoru zabraňuje škodlivému jiskření. V roce 1952 Janszen dokončil komerční výrobu elektrostatických výškových reproduktorů, které ladily s basovými reproduktory AR, což byla ta nejlepší kombinace, o které si audio fanoušci mohli v té době nechat zdát. V roce 1955 Peter Walker publikoval řadu článků o konstrukci elektrostatických klaksonů v britském „Radio World“. Věřil, že elektrostatické houkačky mají ze své podstaty širokou a plochou odezvu a také extrémně nízké zkreslení, které je vyšší než tehdejší. Zesilovače jsou také mnohem nižší. V roce 1956 byl ideál Petera Walkera realizován na reproduktoru Quad ESL (Quad byl pojmenován podle zkratky Quality Unit Amplifier-Domestic, zesilovač z jeho raných let), a jeho přesnost byla oslavována jako nový standard pro poslech, ale existují stále Některé problémy, které je třeba překonat: nedostatečná hlasitost, odporové zatížení skličující některé zesilovače, nedostatečná difúze a omezená výkonová kapacita. Na začátku 60. let se Janszen připojil ke společnosti KLH a tvrdě pracoval na spuštění KLH-9. Kvůli velké velikosti KLH-9 byl problém Quad ESL vyřešen. Až do založení společnosti Infinity v roce 1968 byl elektrostatický klakson KLH-9 nejlepší. Hi-End produkt. Janszenovy úspěchy se neomezují jen na toto. S jeho pomocí vycházely jeden po druhém Koss, Acoustech, Dennesen a další elektrostatické reproduktory. Roger West, hlavní designér Janszen Enterprise, také založil Sound Lab.
Když firma Janszen prodala, koupila výrobní zařízení společnost RTR a uvedla na trh servostatickou elektrostatickou desku. První pár reproduktorů Infinity používal produkty RTR. Firma Janszen několikrát změnila majitele, ale nikdy nezanikla. Dnes jeden z králů reproduktorů, obří systém WAMM Davea Wilsona, používá některé elektrostatické desky navržené Janszenem. Design elektrostatických klaksonů zaujal mnoho výrobců, mezi ty známější patří Acoustat, Audio Static, Beverage, Dayton Wright, Sound Lab, Stax a Martin Logan. Samotný Acoustat X je vybaven elektronkovým zesilovačem, který dokáže vydávat vysokonapěťové signály bez použití zesilovače; Beverage 2SW má vysokonapěťový zesilovač, ovladač a pár subwooferů. Vzhledem k tomu, že dvoumetrová membrána Beverage 2SW je instalována v oválném reproduktoru, je deska vedení zvukových vln použita k rovnoměrnému přenosu zvuku z předního otvoru, který může tvořit velmi trojrozměrný zvuk a video. Doporučuje se umístit na stěny z obou stran. Poté hrajte tváří v tvář. Design Daytona Wrighta je také velmi zvláštní. Membrána je umístěna v plastovém sáčku zataveném inertním plynem fluoridem sírovým pro zvýšení účinnosti a výstupního akustického tlaku reproduktoru. Nejdražší elektrostatický reproduktor je Mark Levinson's HQD. Každý kanál používá dva elektrostatické reproduktory Quad plus upravený páskový výškový reproduktor a 24-palcové rozšíření frekvence zesílení basů se třemi zesilovači Mark Levinson ML-2 a elektronickými výhybkami za 15,{{10} } Dolary byly v té době opravdu drahé. Za účelem vyřešení problému basů produkovaných velkými membránami dosáhl Martin Logan v posledních letech velkého úspěchu v řadě návrhů hybridních kuželových basů. Ve spojení se zavedením nových technologií, jako jsou zpožďovací linky, akustické čočky a zvlněné membrány, se elektrostatické klaksony stávají stále přívětivějšími a věřím, že budou existovat i nadále.
